Číňánků není nikdy dost

ČÍNSKÝ CHOCHOLATÝ PES - Chinese crested dog

Skupina FCI 9
Země původu: Čína

Plemeno čínský chocholatý pes se pravděpodobně vyvinulo z Afrického bezsrstého psa, z něhož čínští chovatelé vyšlechtili psa menšího tělesného rámce. Tento štíhlý, elegantní, živý a v pohybu půvabný pes má měkkou, teplou a hebkou kůži. Osrstění najdeme pouze na hlavě (jako chocholku), na dolních 2/3 ocasu a na tlapkách (jako ponožky). Osrstění čínští naháči (pufíci nebo také labutěnky) mají celý povrch těla porostlý měkkou, středně dlouhou srstí. Uši jsou velké a vztyčené, u labutěnek mohou být i klopené. Tato jemná stvoření jsou robustnější než se zdají, milují slunce a také se rychle opalují, mohou se ale i spálit. Je proto vhodné natřít případně opalovacím krémem. Mají rádi i sníh, v zimě však potřebují více krmení ke zvýšení tělesné teploty.

Čínští chocholatí psi jsou rasou velmi starou. Tito malí, jemní psíci žili v domech Mandarínů jako "vzácní strážci domu" a dostali se v počtu několika exemplářů v minulém století do Ameriky. Původně bylo toto plemeno známo pod mnoha různými názvy jako např. Čínský naháč, čínský jedlý pes, Čínský lodní pes a Čínský královský naháč. Měl i mnoho přezdívek v souvislosti s místy, kde byl objeven. Například v Egyptě byl nazýván Pyramidovým naháčem nebo Naháčem z Gizy, v jižní Africe to byl Jihoafrický naháč a v Turecku pak byli větší psi tohoto plemene zváni jako Turečtí naháči. Je téměř jisté, že čínští námořníci plavící se po širých mořích měli na palubě psy, a že s jejich štěňaty obchodovali v jednotlivých přístavech. Během období moru, který přišel právě z Číny, byli bezsrstí psi nakládáni na paluby lodí, aby lovili hlodavce, kteří byli velice zablešeni a přenášeli tak tuto nemoc.

Na počátku 16. století španělští cestovatelé nalezli čínské chocholaté psy i v Mexiku a dalších částech Střední a Jižní Ameriky. Během 18. a 19. století potkávali britští, francouzští a portugalští průzkumníci tyto psy v Africe a Asii. Do poloviny 19. století se začal naháč objevovat na mnoha evropských obrazech a reprodukcích. V letech 1850 až 1860 bylo několik psů předvedeno na zoologické výstavě v Anglii, v roce 1888 se čínský chocholatý pes ukázal na výstavě v Mnichově. Zásluhu na rozvoji tohoto plemene má však bezesporu Amerika a Anglie.

Stejně jako u ostatních bezsrstých plemen se i u čínských chocholatých psů rodí ve vrzích jedinci bez srsti i osrstění. Spojením dvou holých jedinců, či jednoho holého a jednoho osrstěného se mohou narodit štěňátka obou variet, ve spojení dvou labutěnek se však narodí vždy pouze štěňátka osrstěná. Pokud se narodí bezsrsté štěně, může být po těle, vyjma předpisového osrstění, více či méně porostlé. Pak se jedná o mezityp (semicoat). Takového jedince je nutno pro výstavní účely upravovat.

Číňánci jsou hraví a veselí psi, kteří si dovedou získat snad každého. Milují svého pána a jsou mu naprosto oddáni. Rozhodně nepatří do kotce, spíš do postele svého majitele. Tam jsou totiž opravdu spokojeni. I přes svůj malý vzrůst jsou stateční a dokáží dát vetřelcům na vědomí, že před nimi nemají strach. Jsou též řešením pro některé alergiky. Bezsrstým číňánkům je v zimě lépe pořídit obleček. Všeobecně to ale nejsou psi náchylní na některé nemoci. V jídle si obvykle nevybírají a mají rádi též ovoce a zeleninu.